Cesta

" Kráčím si cestou, kterou mi někdo jiný určil. Jdu pokorně, s hlavou skloněnou, a myslím jen na tebe, z nebe zrozenou. Ty jsi dala syna k nohám mým, ty jsi porodila toho, jenž jej sám Bůh políbil."

Tiše jsem se pomodlil, snad jen, aby to jiný neslyšel? Nebo proto, že se stydím vyslovit nahlas "věřím"? Ať je to tak nebo tak, nikdy jsem se k víře nepřiznal a ani ji netajil.

"Zlatá střední cesta," říká se, a já ji zvolil. Jdu si po cestě a modlím se. Modlím se za sebe, za děti, za lidi, za náš svět. Jdu po cestě a přitom ji hledám. Hledám ji nahoře i dole, hledám ji vpravo i vlevo. Jdu středem a cítím, že to není to co chci!

Moje cesta vede jinudy, ale kudy?! Kudy se mám dát?

"Ty jsi se mnou," zašeptám. Cítím tvou přítomnost, ale proč mi neporadíš, kudy se mám dát dál? Proč svojí rukou mocnou nepostrčíš mě? Bojíš se snad, že neposlechnu? Nebo jen z čisté moudrosti mě necháváš tápat po cestách, jenž nejsou pravé?

Kráčím a naslouchám. Štěrk s prachem skřípe pod nohami, vítr si s listím pohrává, a já jdu dál. Kráčím po cestě, jenž jen jeden cíl má.