Zapomenuty Franta

Kdysi davno byl Franta popularni osobou nasi male, zacouzene hospudky. Pro mne osobne byl zajimavy svym pohledem na svet. Nikdy jsem nepoznal, zda je pesimista nebo optimista. Zivot bral tak jak je, a jen sem a tam se snazil neco zmenit.
Franta, jakozto smyslena (a presto realna) postava byl na vrcholku vseho deni, ktere se odehravalo nejen mezi zdmi hospudky, ale take na jejich vnejsku.
Pravdou je, ze Franta existoval a existuje. Jen jeho jmeno je jine a jeho pohled na svet neni tak jednoznacny...

"Frantisku, vy vubec nepijete", rekla hostincka, kdyz ze stolu sbirala muj prazdny pullitr. Pred Frantou stal temer netknuty, plny jiz zvetraleho piva.
"Hm," utrousil rozmrzele a konecky popraskanych prstu sklenici pohladil nahoru a dolu. "Nejak mi nesmakuje," dodal a narovnal se. "Asi je to muj konec," jeste zafnukal a pak se zvedl a odesel.
Byl to on, muj zapomenuty Franta... ;-)